Tato kategorie byla zastoupena našimi dvěma vozy MBX a dalšími škodovkami z Německa, Rakouska a Holandska. Excelentní červená MBX Vladimíra Lišky sklízela zasloužené uznání, obdiv i body do soutěže. Celkové vítězství jeho vozu bylo logickým vyústěním pozornosti, kterou početní diváci a ostatní posádky jeho vozu věnovali.

Vedro bylo ten den až neskutečné, bylo proto nutno se uchýlit před polednem do stinného bungalovu a duševně se připravit na odpolední jízdu na závodním okruhu Sachsenring. Toto jsme měli díky vedení  Škoda Tour 2010 zajištěno a měli jsme se na závodní okruh vydat v odpoledních hodinách. Popolední siesta nám prospěla a ve čtyři hodiny odjela velká výprava všech zájemců o rychlost do areálu závodního okruhu Sachsenring.

Okruh byl v roce 1995 rekonstruován a má pro dnešní dobu odpovídající parametry. Přesto se mi zdálo, že pro naše vozy je to samá zatáčka a rovinek jen málo. Po krátké instruktáži o chování a řízení na závodní dráze místními instruktory  se vydaly kolony vozů v zákrytu do seznamovacího kola. Bylo to jako jízda za pacecarem,  poté jsme se již ocitli sami se svým vozem, výkonem jeho motoru a brzd přímo na závodní dráze Sachsenringu se vším všudy.

Jízda na závodní dráze s Mášou MBX s bubnovými brzdami  a obsazenou dvoučlenou posádkou s výkonem 55 koní vyžadovala od motoru i brzd neustálé maximum. Však také toho měly brzdy za pět kol dost a  bylo cítit obložení. Přesto se mi dařilo držet za sebou celou tuto dobu silnější Felicii se 1,6 motorem.  Staré Felicie, Octavii a dokonce i upraveného Trabanta jsme snadno překonali v zatáčkovitých stoupáních, kde se dalo na trojku využít celé šíře  trati a trakce vozu s motorem vzadu a pohonem zadních kol.    

Pak jsem usoudil, že jsem si již zkusil pozávodit a ubral jsem razanci jízdy na plynulou a zbytek našeho limitu na okruhu Sachsenring jsme se krásně povozili. Moderní škodovky nám samozřejmě ujely hned, přece jen vozy které mají 150 nebo ještě více koní  se s MBX nedají ani srovnávat. Přesto bylo zajímavé, že jsme je znovu viděli  až když jsem jel volně a „rychlíky“  jsem samozřejmě pouštěl.

Stejně jel i Vladimír Liška, který měl tu čest, že vezl jako pasažéra dědečka organizátora celé akce Jense Willeho,který v roce 1955 byl komisařem závodu. Starý pán ve věku kolem 85 let byl velmi rád a ukazoval nám prospekt závodu z roku 1955. Dokonce též vlastnil kdysi embéčko z prvního roku výroby, byla to pro něj radost ve stáří, V.Liškovi patří lidský dík. Po půlhodině jízdy po okruhu jsme byli spokojeni, pokoukali jsme poté jako diváci na mnohem silnější vozy a nasávali atmosféru závodního okruhu, který i ve všední tréninkové odpoledne dýchal tou správnou směsí.  

Takováto jízda na závodním okruhu je pro MBX spíše svátkem než běžným zážitkem a tak jsme oprávněně nakonec byli rádi, že se nikomu nic nestalo a naše technika vydržela. Zvýšená zátěž závodní dráhy na celý vůz cestovního a turistického charakteru je enormní, to je potřeba si uvědomit. Jako zkušenost to rozhodně stálo za to, jako  nutnost nebo předpoklad nějaké dlouhé soutěže neřkuli maratónu to asi nebude pro MBX to pravé ořechové.  Naše vozy MBX  jsou již  veterány, i když youngtimery, a je jasné, že závodní nebo cestovní speciály vypadají a hlavně jsou vybaveny úplně jinak.

 

Večer se odehrál v místní westernové osadě s dobovou muzikou, vystoupením ženského tanečního souboru, grilováním a rožněním. Westernový večírek to byl velmi povedený protože všechny posádky hřálo vědomí, že si závodní okruh zkusily a jsou stále v pohodě a ve zdraví.

**

Čtvrteční den 10/6 bylo opět stejné vedro jako předcházejících dny a to již od rána, Náš plán sestával z malého výletu po okolí s poznávací tématikou. Vybrali jsem si nepříliš vzdálené malé město Waldenburg se zámkem známé od středověku hrnčířskou výrobou. Zachovalé starobylé město se zámkem a náměstím, které se zdálo velmi příhodné k zachycené zajímavých záběrů.

    

Prošli jsem stará zákoutí, město i vilovou čtvrť a vstoupili do zámku. Velmi zachovalého zámku, který již neslouží jako léčebna jako za dob DDR, ale byl upraven a opraven do původní podoby za majitelů knížat Waldenburgských. Velmi zajímavou prohlídku včetně kaple a knihovny jsem absolvovali ve čtyřech a s průvodkyní. Bylo to velmi zajímavé, zámek je pěkný a průvodkyně se nám věnovala, co jí síly a výklad v angličině stačily. Poté jsem ještě zamířili do blízkého města Meerane, kde krásné počasí lákalo nejen k procházce městem, ale i k posezení v kavárničce pod chrámovými schody.

Nakonec jsme se dostali k uličce Steile Wand, která se vyznačuje 12% sklonem dlážděné ulice. Je to unikátní záležitost, ulice je průjezdná z obou stran a také se v ní parkuje. O sklonu vozovky mluví nejlépe naše záběry.
Zde je toto místo v roce 1960 – tedy před 50 lety při populárním Závodu míru.
http://www.youtube.com/watch?v=dNj3hyi2cec&feature=related
Pohodový ale velmi horký den jsme zakončili také koupáním v kempu přímo v jezeru Oberwald.   http://www.stausee-oberwald.de/?nav=5&url=bilder.htm

K tomu ještě několik údajů. V lokalitě Callenberg se původně v poválečné historii DDR rozkládal povrchový důl na niklovou rudu, dokonce největší ve střední Evropě. Devastující těžba probíhala až do konce osmdesátých let. Od roku 1990 byla krajina sanována a do dnešní přírodní podoby s kempem a rozsáhlým jezerem. Původní měsíční krajinu dnes terén v kempu a okolí nepřipomíná ani v nejmenším. Koupání v horkém dni bylo příjemné až do večera a teprve za soumraku se vylidňovala travnatá pláž, jako všude v  Německu již tradičně dělena i  na část pro naturismus.

**